Právě jsem se vrátil do YooKay po měsíci v Japonsku a první hodiny byly asi největší blackpill, co jste mohli vzít. Po přistání nás okamžitě přivítalo nesrozumitelné oznámení v pidžinové angličtině (které by klidně mohlo být 'vítejte v Bombaji', jak jsem tomu rozuměl). Je fajn vědět, že Heathrow zaměstnává zaměstnance, kteří umí mluvit jasně... Vystoupil jsem z letadla a byl jsem zoufalý, že jdu na záchod, ale byly odporně špinavé. Všude se rozstříkla moč, odhozené použité kapesníky, ten zápach... I když jsem viděl, že uklízečka právě odešla, nebyly žádné stopy po skutečném úklidu. Očekávejte, že je to dnes spíš performativní role. Pak, zatímco čekali na vyzvednutí, přišli dva bezpečnostní pracovníci a varovali mě, abych se nezdržoval (v čekárně na veřejnosti!). Měli na paměti své tašky, řekli, protože nedávno došlo k vlně krádeží. Samozřejmě ode mě očekávali, že budu turista, ale jaký první dojem to udělá na hosty v naší zemi? Na rušné dálnici zpátky v dopravní špičce řidič dodávky před nimi vyhodil snídani z rychlého občerstvení z okna podél celé silnice. Očividně mu bylo jedno, co se týká životního prostředí nebo nebezpečí pro ostatní vozidla. Po měsíci stráveném v Japonsku – společnosti plné vysoké důvěry, čisté a uspořádané společnosti, kde se lidé snaží být ohleduplní a ohleduplní k ostatním – mi to připomnělo, jak špatně Spojené království padlo, a připadalo mi to jako rána do čelisti. Nechápejte mě špatně. Miluji naši zemi. Ale opravdu bychom se měli dát dohromady, protože je upřímně ostudné takhle žít.

Je to největší vlastní gól v politické historii Zeptejte se kteréhokoli voliče a pokaždé by si vybral vyšší mzdy a méně imigrantů ve svém rodném městě Boris je naprostý šašek

Zrovna když si myslíte, že anglikánská církev nemohla sestoupit dál... Canterburská katedrála doslova graffitiuje sama sebe a oslavuje to jako umění