Jedním z mých největších potěšení v práci je snažit se najít ten bod, ve kterém se v práci cítím správně. Nic víc, nic míň, ale přímo tam v kapse. Je přítomen v každé komponentě, v každé funkci, v každém toku, v každé sekvenci, v každém produktu, v každém rozhodnutí, ve všem napříč společností. Jak poznáte, že je to tak pravé? Je to stejný pocit, jaký máte, když se snažíte vyvážit něco fyzického. Dáte něco na něco jiného a snažíte se najít to těžiště... Trochu doprava, jejda moc. Nakloňte se zpět doleva... Stabilní... Stabilní... Uf, příliš velký tlak. Znovu to naskládejte, najděte ten střed... Kývat se, pohupovat se, téměř... A pak se to zablokuje. Konjunktura! Tady to je. Najednou tlačící a tažné síly zmizí a je to tam jen samo od sebe. A přece v harmonii a vyrovnanosti. To je to, co je prostě správné. Je snadné to zažít fyzicky, protože naše těla mluví tímto jazykem. Cítíme tíhu, intuitivně tušíme dynamiku. Naše vnitřní gyroskopy snímají rovnováhu a přenášejí ji na objekty, kterých se dotýkáme. Ale pokud jde o intelektuální, konceptuální věci, jako je byznys nebo software, musíme se posunout k imaginárnímu smyslu pro rovnováhu. Nemáme k dispozici volné hranice, hrany, tloušťky, tvary a gravitaci, které by nám pomohly najít tento střed. Svaly netahají za šlachy, netahají za kosti. Naše nervy nedostávají signály zadarmo. Tak si to představuji. Pokud by to bylo fyzické, vyrovnalo by to? Doslova přemýšlím o těžišti nápadu, funkce, tlačítka, nápadu, produktu. Je tu příliš velká váha? Je toho tam moc? Kdyby celá ta věc byla vytesána do kamene, zřítila by se na jednu stranu? Nebo by měl šanci zůstat vzpřímený? Bylo by v klidu, nebo by chtělo spadnout? Jakmile najdete to místo – správnou sadu funkcí, správné toky, správná ano a správná ne, přestanete. To je v1. Jakmile najdete rovnováhu, snažíte se v ní zůstat. Přidávat další, ale vyváženým způsobem, aby byla zachována forma, aby byl zachován střed. Držet se pevně. Je to krásná věc. Tak přemýšlím o výrobě produktů.