"Před více než třemi stoletími si naši předkové ve Virginii a Massachusetts, daleko od domova v osamělé divočině, vyhradili čas díkůvzdání. V určený den projevili úctu za svou bezpečnost, za zdraví svých dětí, za úrodnost svých polí, za lásku, která je spojovala, a za víru, která je spojila s jejich Bohem. Stejně tak když kolonie dosáhly nezávislosti, náš první prezident v prvním roce své první vlády vyhlásil 26. listopad 1789 jako "den veřejného díkůvzdání a modliteb, které je třeba dodržet vděčným srdcem uznáním mnoha významných přízní Všemohoucího Boha" a vyzval lid nové republiky, aby "prosil Ho o odpuštění našich národních a jiných přestupků... podporovat poznání a praxi pravého náboženství a ctnosti . . . a obecně udělit celému lidstvu takovou míru světské prosperity, jakou On jediný považuje za nejlepší." A také, uprostřed tragické americké občanské války, prezident Lincoln vyhlásil poslední čtvrtek v listopadu 1863 dnem obnovení naší vděčnosti za "úrodná pole" Ameriky, za naši "národní sílu a vitalitu" a za všechny naše "jedinečné vysvobození a požehnání." Uplynulo mnoho času od chvíle, kdy první kolonisté přišli na skalnaté pobřeží a do temných lesů neznámého kontinentu, mnoho času od doby, kdy prezident Washington vedl mladé lidi k zkušenosti národnosti, mnoho času od doby, kdy prezident Lincoln provázel americký národ zkouškou bratrské války – a v těchto letech naše populace, naše hojnost a naše síla rychle rostly. Dnes jsme národem téměř dvou set milionů duší, rozprostírajícími se od pobřeží k pobřeží, až do Pacifiku a na sever směrem k Arktidě, národem, který si užívá plody neustále se rozšiřujícího zemědělství a průmyslu a dosahuje životních standardů, jaké v minulosti nebyly známy. Za to skromně děkujeme. Ale jak naše moc rostla, rostlo i naše nebezpečí. Dnes děkujeme především za ideály cti a víry, které zdědíme po našich předcích – za slušnost cíle, vytrvalost odhodlání a sílu vůle, za odvahu a pokoru, kterou měli a kterou musíme každý den napodobovat. Když vyjadřujeme svou vděčnost, nesmíme nikdy zapomenout, že nejvyšší ocenění není vyslovit slova, ale žít podle nich. Vyhlasme proto svou vděčnost Prozřetelnosti za mnohonásobná požehnání – buďme pokorně vděční za zděděné ideály – a rozhodneme se sdílet tato požehnání a ideály s našimi bližními po celém světě. Proto já, prezident Spojených států amerických John F. Kennedy, v souladu se společným usnesením Kongresu schváleným 26. prosince 1941, které označuje čtvrtý čtvrtek v listopadu každého roku jako Den díkůvzdání, tímto prohlašuji čtvrtek 28. listopadu 1963 za den národního díkůvzdání. V ten den se sejděme v svatyních věnovaných bohoslužbě a v domech požehnaných rodinnou náklonností, abychom vyjádřili vděčnost za slavné Boží dary; a modleme se upřímně a pokorně, aby nás nadále vedl a podporoval v těch velkých nedokončených úkolech dosažení míru, spravedlnosti a porozumění mezi všemi lidmi a národy a ukončení utrpení a utrpení kdekoliv existují."