Co si pamatuji, existuje kultura, kdy se dospělí dívají na děti svrchu. "Jsou to jen děti, nevědí nic lepšího, nevědí, o čem mluví." Jsou to jen děti. Bylo to přezíravé, blahosklonné a egoisticky arogantní. Děti dnes již nejsou jen dětmi, nemají jinou možnost. Jsou vystaveni systémovým výzvám, násilí, útlaku, strachu od velmi raného věku a znepokojivě niterným způsobem díky své exponenciálně rostoucí afinitě k sociálním médiím. Jsou to stejná sociální média, která jim také umožňují konzumovat informace z různých perspektiv a zdrojů na rozdíl od našich starších, což jim umožňuje vytvářet si vlastní myšlenky a názory na aktuální záležitosti. Sociální média také umožňují dětem organizovat se a sjednocovat se nebývalou rychlostí. Děti mají také výrazně vyšší sklon jednat podle svého přesvědčení, většinou proto, že jsou unavené z neúměrného dopadu, který budou mít rozhodnutí archaických mocenských struktur na zbytek jejich životů. Věci jako selhávající ekonomika, nezaměstnanost, bytová krize, změna klimatu, potravinová nejistota, budou mít vliv na dnešní děti v nadcházejících desetiletích, a tak je na dětech, aby si zajistily svou budoucnost, když je dospělí zklamou. Nepochybuji o tom, že aktivismus a kolektivní úsilí mládeže v Nepálu nebudou zapomenuty. Mělo by to vyslat a vyšle přílivové vlny napříč globální geopolitikou, že děti vyrostly a jsou schopny bojovat za své přesvědčení. Děti budou v pořádku.